Zaměstnavatelé i zaměstnanci musí ve svých vzájemných vztazích vždy dodržovat právo. V případě, že jeden z nich tomu druhému způsobí škodu porušením svých právních povinností, nese za ni odpovědnost. Vždy však záleží na tom, zda skutečně vznikla škoda ve smyslu platného práva a zda osoba, o níž se domníváme, že nám škodu způsobila, za ni opravdu nese odpovědnost a je povinna ji nahradit.
Odpovědnost zaměstnavatele za škodu
Obecná odpovědnost za škodu – zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Předpoklady obecné odpovědnosti tedy jsou:
- vznik škody na straně zaměstnance,
- porušení právních povinností nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům (ze strany kohokoliv, tj. zaměstnavatele, ostatních zaměstnanců i třetích subjektů),
- příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením právních povinností.
Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem. Předpoklady obecné odpovědnosti tedy jsou:
- vznik škody na straně zaměstnance,
- porušení právních povinností zaměstnancem jednajícím jménem zaměstnavatele v rámci plnění jeho úkolů,
- příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením právních povinností.
Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu- odpovědnost za škodu při pracovním úrazu je odpovědností za výsledek (za škodnou událost). Předpokladem jejího vzniku tedy není porušení právní povinnosti. Předpoklady odpovědnosti tedy jsou:
- škoda na straně zaměstnance,
- pracovní úraz nebo nemoc z povolání,
- příčinná souvislost mezi pracovním úrazem (nemocí z povolání) a vznikem škody.
Za pracovní úraz se považuje poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, k nimž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako pracovní úraz se posuzuje též takový úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Za škodu vzniklou pracovním úrazem odpovídá zaměstnanci zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru.
Odpovědnost při odvracení škody – zaměstnavatel odpovídá za věcnou škodu, kterou utrpěl zaměstnanec při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, pokud škoda nevznikla úmyslným jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem.
Odpovědnost za škodu na odložených věcech – zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Nezáleží na tom, že zaměstnavatel dodržel všechny povinnosti, a že škodu na odložených věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo třetí osoba. Této odpovědnosti se zaměstnavatel nemůže zprostit ani jednostranným prohlášením, ani v případě, že zaměstnanec musel předem podepsat prohlášení, že nebude uplatňovat nárok na náhradu škody na odložených věcech.
Právo na náhradu škody však zanikne, jestliže o ní zaměstnanec neuvědomil zaměstnavatele bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl.
Odpovědnost zaměstnance za škodu
Obecná odpovědnost za škodu – zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Ke vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu musí být splněny tyto předpoklady:
- vznik škody na straně zaměstnavatele,
- porušení právních povinností ze strany zaměstnance,
- příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením právních povinností,
- zavinění ze strany zaměstnance.
Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat – pokud zaměstnanec převzal na základě dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených mu k vyúčtování („dohody o odpovědnosti“) hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, odpovídá za schodek na nich vzniklý. Odpovědnost vzniká za těchto předpokladů:
- vznik škody (ve formě schodku na svěřených hodnotách),
- písemná dohoda o odpovědnosti,
- zavinění zaměstnance, které je v tomto případě presumováno (předpokládáno).
Presumpce zavinění znamená, že pokud byl zjištěn schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování a zaměstnanec na základě platné dohody za tyto hodnoty převzal odpovědnost, předpokládá se, že schodek zavinil. Zaměstnanec se může odpovědnosti zprostit, pokud prokáže, že schodek vznikl zcela či zčásti bez jeho zavinění.
Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů – zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných předmětů, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení nebo, pokud cena svěřeného předmětu převyšuje 50 000 Kč, na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů. Předpoklady vzniku tohoto druhu odpovědnosti jsou:
- vznik škody (ve formě ztráty svěřených předmětů),
- písemné potvrzení převzetí svěřeného předmětu nebo písemná dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřeného předmětu, pokud jeho cena převyšuje 50 000 Kč,
- zavinění zaměstnance, které se zde presumuje (předpokládá).
